Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
Nová, poprázdninová koncertní sezóna se nám pomalu rozjíždí a po festivalovém období je nejvyšší čas vrátit se do klubů. Evergrey v tomto případě tvoří pěkný oslí můstek. Po nedávném vystoupení na Masters of Rock se k nám vrátili v rámci svého turné k novince „Torn“. A to byl ten nejlepší důvod, proč po nějaké době znovu navšítit klub na Chmelnici. ..
Dámy a pánové, bez zbytečnejch cavyků vám to vybleju rovnou: máte-li v nikdy nekončící oblibě kultovní album S.O.D. „Speak English Or Die“ nebo jeho ještě vypiplanější živý klon, ihned přestaňte číst a okamžitě si pořiďte novou placku MUNICIPAL WASTE. Lepší HC thrashing, než produkují tihle amíci, v současné době totiž neseženete! Takhle by se dalo v klídku skončit, ale jelikož máme v redakci právo na chleba se solí až v případě napsání přísně určeného počtu řádků, musím pokračovat dál...
Za spolupráce s českým fanklubem finské kapely Amoral, se nám podařilo spáchat rozhovor s kytaristou Benem Varonem ještě předtím, než se na podzim kapela objeví u nás a rozpovídat se s ním o novém CD, nové sestavě a o plánech do budoucna...
Asi nejsem jeden z těch metalových šílenců urputně pídících se po nových albech, jež si musí okamžitě sehnat. Spíše to nechávám určitým způsobem volně plynout, jaké skvosty se ke mně dostanou, popřípadě se sama popoženu. Byla vcelku náhoda, že se do mých zvukovodů dostalo loňské album "The March" americké bandy Unearth.
Už když jsem v květnu v pražské Chmelnici pokřikoval na rakouské Serenity své „ahoj v září v Brně“, začínal jsem se, pozitivně vykulený z jejich právě ukončeného setu, těšit na další kolo. Tenhle pocit umocňovalo i vědomí, že spolu s Edenbridge, kteří na brněnský Favál dorazili v pozici hlavní akvizice večera, tvoří Serenity to (osobně) nejvýživnější hudební menu ze země našich jižních sousedů. Tuhle dvojku doplnili domácí gotici Misty Ways, o kterých jsem dosud měl ponětí jen z kusých (více méně pochvalných) ..
Již pár let probíhá thrashový boom, kdy je všechno, co jen trochu smrdí tímto stylem hltáno po kilech. Boom, který má takovou moc, že donutí dokonce i některé ostřílené harcovníky k vydání svých nejlepších alb kariéry (ARTILLERY, TANKARD), další pak k neustálému posouvání svých vysoko postavených laťek (EXODUS, TESTAMENT, KREATOR). Pro nás, kteří thrash milujeme, to pak znamená pravou posluchačskou extázi, která dovoluje luxus v podobě vybírání si těch nejlepších soust, přičemž nikdy nehrozí pocit nedostatku...
Úvodní titulní palba nové desky INZEST „Grotesque New World“ je hodně slušná nakopávačka. Brutálně svižný grind s přesahy k metalcoru zní v rukou těchto pánů z Rakouska přímo líbezně. Je to agresivní a silné jako tank. Škoda jen, že zbytek alba už takový není. INZEST sice takřka po celou hrací dobu jedou ve vysokém tempu, ale úrovni první skladby se už nevyrovnají.
Chvílemi jejich muzika zní jak čistokrevný grind, o něco později zase jako brutálnější core...
Nebývá zrovna zvykem, aby se v síti tuzemského vydavatele zachytila zahraniční rybka. No, rybka.., že nejde o žádnou nedocmrdlou běličku je zřejmé z toho, že projekt Wyrd multiinstrumentalisty Nargatha (vl. jménem Tomiho Kallioly) rozepsal albem „Kalivägi“ již svou osmou albovou kapitolu. I přes pravidelnou roční periodu, kterou poprvé právě s „Kalivägi“ Nargath prošvihnul, jsem dosud byl jeho tvorbou nepoznamenán. A i když „historické“ zprávy hovoří o určitých stylových posunech během uplynulých let,..
Dánská banda Artillery jsou opravdu povedení bojovníci. Již dvakrát se rozpadli, což však nebrání tomu, aby se zas dali dokupy a natočili skvostné album, jakým je letošní kotouč "When Death Comes".
Labutí píseň Anderse Zachrissona. Je to vlastně docela zvláštní. „The Sacred Talisman“ je první album Nocturnal Rites, na kterém jsem začal Andersově vokálu přicházet na chuť. Ale v duchu armstrongova měsíčního dělání kroků a skoků Anders, který udělal krok dopředu, stále víc ztrácel na zbytek kapely, který vydatně poskočil. A to zvukově, technicky i v chytlavosti jednotlivých melodií. Nocturnal si zachovávají svůj světlý optimismus, pokud někoho baví sysifovské hledání hranic mezi power a helloweenovským..
Těžko psát recenzi na nové album od člověka, kterého máte opravdu hodně rádi, když o něm zároveň ani při vypětí všech oko přihmouřujících sil nemůžete napsat nic zvlášť pochvalného. Tima Tolkkiho mám zarytého hodně hluboko pod srdeční krustou, pročež jsem nyní ve velkých rozpacích. Je totiž evidentní, že se Timo dostává ze svých depek. Ty jsem mu v žádném případě nepřál a při každé zprávě o jeho psychických problémech mně přeběhlo studené mrazivo po kůži. Jenže ono je teď jasné, že zde platila stará ..
Příjemné zlepšení slyším v tvorbě blackových PERGAMEN. Oproti předcházející nahrávce „Psychopoetik“, která byla všelijaká, jen ne dobrá, urazili pánové slušnou cestu. Ano, stále nehrají nic, co by bouralo baráky, ale alespoň pobaví. I to stačí...
Sabaton si jsou plně vědomi obrovské fanouškovské základny, kterou mají v Polsku a proto se na závěr svého turné k desce „Art of War“ rozhodli absolvovat u našich severních sousedů hned šest koncertů pod názvem „Always remeber tour“. Náš původní plán navštívit všechny se kvůli změně dopravního prostředku (z auta na vlak) smrskl na polovinu. Ukázalo se, že některé části Polska jsou vlakem jednoduše nedostupné...
Tak ani tentokrát se nepodařilo. Věřil jsem, že už má konečně SEVEN ty nejlepší předpoklady pro pořádné proražení. Ostatně, Honza Běhunek dostal rozum a vzal do kapely nastálo zpěváka. Chytrý krok, v osobě Jiří Komberce šťastná volba. Jenomže, k čemu je to platné, když je deska „Seven Deadly Sins“ obyčejná, nikterak výrazná. Šestnáct skladeb a nic, co by posluchače rozervalo na kusy. Nic, co by měl chuť si pustit i za dvacet let. Sem tam se najde slušná skladba, ale proboha, proč je deska tak dlouhá? Ubrat alespoň..
Vrútili sa do môjho života znenazdajky, bez varovania, tak ako sa bez varovania objaví náhla prehánka v črevách. Zanechali mi v duši kráter, za aký by sa nemuseli hanbiť ani moje dlhoročné srdcovky. Prirútili sa a neprišli s prázdnymi rukami, ale s dielom plným nápadov, ktoré by iní hospodárne upúšťali na celej svojej diskografii. Iste, čo by tak mohlo byť zvláštne na tom, keď sa zmixuje metal, elektronika, ambient a folklórne prvky? Teda až na to, že nám z toho vylezie avantgarda ako blázon, samozrejme. Udivujúce je však na tomto..
INFER zrají jako víno. Po zajímavém, avšak nikterak zářivém debutu „In Cold Being“ vyprdli do světa naprosto dotaženou a po technické stránce precizní nahrávku, zvanou „Anti – Human“. A já tleskám ze všech sil! Nehorázný tlak, razance, brutalita, avšak nekonečná salva melodií. „Anti – Human“ má totálně zabijácký zvuk a ten žene celou kapelu silou vichru. Black metal v rukách těchto pánů (hlavně bubeník je šílenec) je opravdovou lahůdkou. Popravdě jsem za poslední dobu neslyšel v tomto stylu kvalitnější nahrávku. Dovolím si také napsat, ač tak často nedělám..
Metalcore smrdí z obalu nahrávky „Victims“ a názvu kapely BE FADING FAST na míle daleko. Hudební směřování je však ve skutečnosti poněkud jinde. I když úvodní riff skladby „Going Through War“ poměrně „coreově“ straší, zbytek už nabízí jen oddechnutí. V podobě této nahrávky máme totiž co dočinění naprosto s tradičním death metalem.
Jenomže i to není žádná výhra. Je sice fajn, že jde chlapům řemeslo celkem zručně od ruky, když neprodukují..|
Dnes je 28.7.2025, svátek má Viktor
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
EVERGREY, CHAOSWAVE – 17.9. 2009, Praha – Exit Chmelnice
|
[24.09.2009] |
MUNICIPAL WASTE - Massive Aggressive
|
[23.09.2009] [hodnocení: 9/10] |
Ben VARON (Amoral) - Každé album potřebuje znít jinak, aby pro nás zůstalo zajímavé.
|
[22.09.2009] |
|
[22.09.2009] [hodnocení: 8/10] |
EDENBRIDGE, SERENITY, MISTY WAYS - 17.9.2009, Brno, Favál
|
[21.09.2009] |
|
[21.09.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.09.2009] [hodnocení: 5/10] |
|
[19.09.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.09.2009] [hodnocení: 9/10] |
NOCTURNAL RITES - The Sacred Talisman
|
[17.09.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
REVOLUTION RENAISSANCE - Age Of Aquarius
|
[16.09.2009] [hodnocení: 5,5/10] |
PERGAMEN – Nechutné divadlo poetického komba Pergamen
|
[15.09.2009] [hodnocení: 5,5/10] |
SABATON – ALWAYS REMEMBER TOUR (31.8.-5.9. 2009 Varšava, Katowice, Rzeszow)
|
[14.09.2009] |
|
[14.09.2009] [hodnocení: 6/10] |
THY CATAFALQUE - Róka Hasa Rádió
|
[13.09.2009] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[12.09.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[11.09.2009] [hodnocení: 3,5/10] |